Pár slov na úvod
Doupov je jen okrajově osídlen. Neproběhla zde intenzifikace zemědělství. Socialistická armáda (paradoxně) uchovala 330km2 krajiny v téměř panenské podobě. Nedošlo zde k žádné velké ekologické havárii a těžká vojenská technika a aktivita armády, jak se ukázalo, nezanechává pro přírodu škodlivé trvalé následky a pro některé druhy je dokonce tato zátěž prospěšná. Oblast je plná (vzácné) zvěře a rostlin. Jsou dny, kdy si připadáte jako v ZOO, kolik zvířat a jak z blízka je vidět, ale ani lovců není málo. V některých částech se sečou louky a pase dobytek. Na mnoha místech probíhá těžba dřeva, se kterou také mízí staré lesy. K Doupovu patří i lázně Kyselka, tedy spíš to ubohé torzo, co z nich zůstalo. Je až cynické, jak stovky kamionů vozí minerálku Mattoni kolem těch rozpadajících se lázeňských pavilonů, domů a vil, které stály u zrodu jejího jména. Ale to je typická hořká příchuť našeho kraje a podobných případů je spousta.
V roce 1953 byl na velké části území Doupovských hor zřízen vojenský újezd Hradiště a vojenský výcvikový prostor pro tehdejší armádu a tento VÚ slouží k výcviku AČR dodnes. Prostorem vede několik asfaltových/zpěvněných cest, které jsou dost využívané. Vstup do prostoru je zakázán. Pokud se bojíte divočáků, zůstaňte doma:) V prostoru je málo zdrojů pitné vody. Příroda je opravdu divoká. Kopřivy vám mohou sahat nad hlavu a z cesty, kterou jdete, se během pár metrů může stát říčka. Nejvyšší vrchol Hradiště leží v nadmořské výšce 934 metrů a celá oblast je položena poměrně vysoko. Pozn.: Používám název Doupov pro celé Doupovské hory. Město Doupov již neexistuje.
TK
Picture by Amka
V zamračeném podzimním počasí dokáže být tato krajina opravdu temná a taková má obrovské kouzlo.
